Přes Husitskou diakonii poslali lidé na pomoc vesnicím, kterými se prohnalo tornádo, více než 3, 6 milionu korun. Peníze pomohly už 22 rodinám, s dalšími jsme v kontaktu a brzy jim také poskytneme finanční pomoc.
Husitská diakonie (jejímž zřizovatelem je Církev československá husitská) vyhlásila sbírku bezprostředně po úderu ničivého tornáda na Hodonínsku a Břeclavsku. Dobrovolníci z církve okamžitě začali mapovat potřeby lidí z nejvíce zasažených oblastí. „V součinnosti s biskupem CČSH Jurajem Dovalou, který sám žije přímo v Hodoníně, jsme vytipovali zhruba tři desítky rodin, kterým budeme posílat finanční pomoc,“ říká ředitelka Husitské diakonie Kateřina Klasnová. „Jsou mezi nimi lidé, kteří přišli doslova o vše, na co celý život vydělávali. Několika rodinám musel být zdemolovaný dům stržen. Většina z námi oslovených lidí ještě nedostala od nikoho ani korunu, maximálně zlomek peněz ze skutečné škody z pojišťovny. Příspěvky z úřadů práce zpomaluje papírování, které je problematické zvláště pro starší lidi, ale také nutnost doložit různé plány, které často vzalo tornádo s sebou,“ doplňuje Klasnová.
Peníze půjdou odešly již 22 rodinám, s dalšími se řeší darovací smlouva. Výše příspěvku se průměrně pohybuje okolo 100–150 tisíc korun. Tyto rodiny jsou z Mikulčic, Lužice, Moravské Nové Vsi a Hrušek. Ačkoli jsou nyní vesnice poklizené a spoušť se zdá menší, pomoc je stále třeba. Lidé jsou zoufalí a často ve špatném psychickém stavu.
„Věřte, že jsem strašně vyčerpána a unavená. Máme velkou bolest v srdci. Tornádo se nám vrylo do našich životů. Moje dcery byly samy doma, protože já tou dobou byla ještě v práci. Nikdy nezapomenu na to, jak se se mnou po telefonu loučily, nebo jak mě nechtěli hasiči pustit do obce, abych zjistila, jestli jsou živé. Z domu, ve kterém jsme v podnájmu, zbyly jen zdi. Protože jsme bydleli v patře, veškeré vybavení je zničené. Zachránili jsme jen pár tašek s oblečením,“ popisuje hrůzu, kterou si její rodina prošla paní Žaneta Finková z Mikulčic. „Domek jsme si s manželem spravovali, byl to dům po mojí babičce, teda ještě prababičce. Jezdila jsem tam od malička, takže když měl jít k zemi, bylo to hrozné. Ale musíme jít dál. Jsme vděční za každou pomoc,“ říká paní Júlie Divácká z Mikulčic.
„Rodiče si nesmírně váží jakékoliv pomoci. Bohužel dům nebyl pojištěn, to se tatínek nikdy nenechal přemluvit. Rádi bychom s bratrem dům dali do původního stavu. Při tornádu byla narušena statika a část domu musela být zdemolována. Rodiče jsou ve věku, kdy již chtěli jen odpočívat a kochat se ovocnými stromy, celá zahrada padla, nezůstal ani jeden ovocný strom, vinná réva…,“ vypráví paní Beata Kulyková. Jejím rodičům zničilo tornádo dům v Lužici.
Rodina Vališových budovala domeček v obci Hrušky spoustu let a bydlela v něm 11 let. Rodina má dvě holčičky Anetku a Kateřinku. V době, kdy udeřilo tornádo, s nimi byla maminka sama doma… „Jsem šťastná, že máme svoje životy jen zázrakem. Zůstaly jsme ve spodní části a ve středu domu při nosné zdi, kde jsme se zachránily. Nikde jinde by to nebylo možné. Dole největší škody napáchal kontejner, který přiletěl ze vzdálenosti jednoho kilometru. Vyrazil přední nosnou zeď a celé podkroví vyletělo tlakovou vlnou od něj nebo v důsledku řádění tornáda,“ popisuje Kateřina Vališová.
Sbírka Husitské diakonie pokračuje, a lidé tak mohou stále posílat své příspěvky na účet č. 2501867242/2010, variabilní číslo 200. „Z vybraných peněz nejde ani koruna na režii, vše do posledního haléře dostanou lidé z jižní Moravy. Jejich jména a krátké příběhy budeme postupně zveřejňovat na našem webu husitskadiakonie.cz,“ uzavírá Klasnová.